Ordo militia Pax Dei
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Ordo militia Pax Dei

Fórum řádu http://ordo-militia-pax-dei.webnode.cz
 
PříjemPříjem  PortálPortál  Latest imagesLatest images  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  

 

 Bernard z Clairvaux

Goto down 
AutorZpráva
Anonymní
Anonymní




Bernard z Clairvaux Empty
PříspěvekPředmět: Bernard z Clairvaux   Bernard z Clairvaux I_icon_minitimeTue Mar 20 2012, 12:23

Bernard z Clairvaux (1090/1091, hrad Fontaines u Dijonu - 20. srpna 1152, klášter Clairvaux) byl významný středověký teolog, filosof, myslitel, roku 1830 prohlášen Piem VIII. za učitele církve. Člen cisterciáckého řádu.

[You must be registered and logged in to see this image.]


Dílo:

Odkaz na Bernardovu knihuTRAKTÁT O SEDMI STUPNÍCH
POKORY A PÝCHY ve formátu PDF:
[You must be registered and logged in to see this link.]

Návrat nahoru Goto down
Rudolf Ritter Steiner
Bratr českých střelců
Bratr českých střelců
Rudolf Ritter Steiner


Poèet pøíspìvkù : 1068
Location : Deutschböhmen

Bernard z Clairvaux Empty
PříspěvekPředmět: Re: Bernard z Clairvaux   Bernard z Clairvaux I_icon_minitimeTue Mar 20 2012, 12:57

Část textu od sv. Bernarda, který byl asi pro středověké chápaní rytířských řádů stěžejní.

CHVÁLA NOVÉHO RYTÍŘSTVA
Liber ad milites Templi: De laude novae militae




Huguesovi, rytíři Kristovu a velmistru Kristových bojovníků, věnuje Bernard, jediný toho titulu opat z Clarvaux, jistý si, že bojuje za správnou věc.

Pokud se nemýlím, drahý Huguesi, žádal jsi mne ne jednou, ani dvakrát, ale třikrát, abych pro tebe a tvoje druhy rytíře napsal exhortační kázání. Protože, jak jsi pravil, nevládnu kopím, mám se proti tyranským nepřátelům alespoň ohánět slovy, a vám bude nápomocná morální podstata tohoto poselství, i když nikoli má hmotná podpora. Vskutku jsem po nějaký čas otálel, ne protože bych nedbal tvé žádosti, ale proto, abych si nevyčítal, že k ní přistupuji lehkovážně. Dal bych totiž přednost tomu, aby se takového úkolu ujal někdo významnější než já a moje nezkušené pero, aby úkol kvůli mému selhání nezůstal nesplněný a tím potřebnější a obtížnější.



Když jsem tak nějaký čas neužitečně čekal, splnil jsem tedy tvé přání podle svých nejlepších schopností. Pokud neuspěji, nepovažuj to za projev neochoty. Je na čtenáři, aby posoudil, zda je výsledek přijatelný. Ale i když někdo mou práci shledá jen minimálně uspokojivou nebo nedostatečnou, budu přesto spokojený, protože jsem neselhal v přání dát ti vše, co jsem mohl.





I. EXHORTAČNÍ KÁZÁNÍ PRO TEMPLÁŘSKÉ RYTÍŘE



1. Zdá se, že se zrodil nový rytířský v této oblasti, která byla kdysi navštívena v lidském těle shůry, totiž v Orientu. Když tehdy On mocnou rukou vyhnal knížectva temnoty, tak nyní On útočí na jejich učedníky, syny neposlušnosti, vyháněje je rukama svých ochránců. On také přináší spasení svým laikům, zvedaje znovu roh spásy ve vznešeném domě Davida, svého služebníka.

Tento nový řád rytířů věky dosud nepoznaly. Bojují ve dvou válkách, v jedné proti protivníkům z masa a krve, v druhé proti duchovní armádě zla v nebi. Když muž sám statečně odolává nepříteli skrytému v lidském těle, nesoudím, že je to překvapující, protože se to stává často. A když čistá duše bojuje s hříchem nebo s démony, je to záslužné, ale není to nic mimořádného, protože svět je plný mnichů. Ale když je takový muž ozbrojen mocnými meči a jeho pás je zdoben vyznamenáními, nebude to každý, přítomný či nepřítomný, považovat za hodné všeho obdivu, protože ba něco takového svět není zvyklý?

Zajisté je to rytíř bez bázně a hany. Zatímco jeho tělo je pro takové podmínky dostatečně vyzbrojeno, také jeho duše je oděna zbrojí víry. Je jistě dobře vyzbrojen po všech stránkách; nebojí se démonů ani lidí. V pravdě se nebojí smrti, ale naopak po ní touží. Proč by se měl obávat o život a bát smrti, když žít v Kristu a zemřít, znamená vyhrát? Stojí věrně s důvěrou ve službách Kristových. Upřímně touží po osvobození, a také být s Kristem, což je určitě větší milost.

Takto zabezpečeni, vyražte, rytíři, a zažeňte s nezkalenou duší nepřátele Kristova kříže. Na všeliké nebezpečí odpovídejte: „Ať je nám souzen život nebo smrt, jsme zástup Boží.“ Jak slavný je návrat z takové vítězné bitvy! Jakým požehnáním je zemřít jako mučedník v bitvě! Radujte se udatní bojovníci, přežijete-li a zvítězíte ve jménu Páně, to je vskutku důvod k velké radosti a slávě. Zemřete-li, spojíte se se svým Pánem.Život je zajisté plodný a vítězství slavné, ale posvátná smrt je v pravdě důležitější. Jistě, když „ti, kdož zahynou v Pánu jsou požehnáni“, oč víc požehnáni jsou ti, kdož zahynou pro Pána našeho?



2. Zajisté, ať zemřou na loži nebo ve válce, smrt Jeho svatých je cenná v očích Páně, aniž by zaváhal; ale oč cennější a slavnější je smrt ve válce. Ó, život je zabezpečený tam, kde svědomí je čisté! Ti mají život jistý, kdož očekávají smrt bez bázně, a naopak, přejí si ji z hloubi duše a zbožně ji obejmou! Ó, v pravdě zasvěcení a ochránění jsou tito rytíři, a jak jsou zcela svobodní od dvojího rizika těch, kdož bojují, ale nikoli za Krista. Často jako světští rytíři jste se museli obávat, že tělesná smrt některého nepřítele způsobí smrt vaší duše, nebo že dokonce snad jeho rukou zahyne vaše tělo i duše.

Samozřejmě že v ohrožení, stejně jako když mu kyne vítězství, křesťan je odměněn náklonností srdce, nikoli válečnou štěstěnou. Když bojovník bojuje za dobrou věc, smyslem jeho boje nemůže být v žádném případě zlo. Stejně jako konečný výsledek nemůže být posuzován jako dobrý, když předmět boje nebyl dobrý a jeho záměry byly nepoctivé. Když jsi zabit a měl jsi úmysl zabíjet bližního, zemřeš jako vrah. Když zvítězíš, byl jsi silnější a silou vůle jsi zabil protivníka, jsi živý vrah. Je však nepřijatelné být vrahem, ať mrtvým nebo živým, vítězným nebo poraženým. Nešťastného vítězství dosáhne ten, kdo zabil muže, podlehl zlu a popouští své domýšlivosti; pak se ho zmocňuje nenávist a pýcha.

Co však říct o těch, kdož nezabíjejí kvůli žárlivé odplatě nebo ze zrůdné ješitnosti, leč, aby si zachránili život. Toto vítězství zajisté nazvu dobrým, protože smrt těla je menší zlo než smrt duše. Vždyť duše nemusí zahynout, když zahyne tělo. Ale duše, jež hřeší, zahyne.





II. O SVĚTSKÝCH RYTÍŘÍCH



3. Co je tedy konečným výsledkem nebo plodem světského rytířstva, mohu-li to říci, věru padoušství, jestliže vražedník hřeší a prožívá zkázu a pocit zatracenosti u věčné smrti? Vypůjčím si slova apoštola a řeknu tomu kdo oře, aby se k pluhu připoutal v naději, a tomu, kdo mlátí, aby neztratil z očí zrno naděje.

Jakému účelu, ó rytíři, má sloužit ten hrozný omyl; čím je ono nezvládnutelné šílenství, jež je příčinou toho, že bojujete s takovým stupněm úsilí a horlivosti, že dospíváte až k smrti nebo hříchu? Halíte své oře do čínského hedvábí a zdobíte svojí zbroj cáry nevím čeho; malujete štíty a sedla, pokrýváte uzdy a ostruhy zlatem a stříbrem a drahými kameny, a pak se vší tou nádherou hanebně a s bezmyšlenkovitým chvatem spěcháte vstříc smrti. Je ta nádhera ozdobou rytíře, nebo cetkami ženy? Myslíte si, že vaše zlato odrazí meče nepřátel, že couvnou před vašimi klenoty, že neproniknou vaším čínským hedvábím?

S konečnou platností, jak jste jistě zažili z vlastní zkušenosti, být válečníkem vyžaduje tři nezbytné vlastnosti. Rytíř musí být silný, pilný a obezřelý; činorodý, pohyblivý a rychlý v díle s mečem. Tak k čemu potom, na druhé straně, zaslepeně pěstovat zženštilé kadeře a šňořit se dlouhým a mnohadílným hávem; proč nakonec ukrývat jemné a něžné ruce v záplavě rukávců? Nadevše je tu pak obavy budící nejistota svědomí, i když jste dostatečně ozbrojeni, když jste se vydali na tak nebezpečnou cestu tak lehkomyslně a světácky vystrojeni. Není pochyb, že příčiny válek a sporů mezi vámi spočívají buď v nerozumném, nezkrotném hněvu a prázdné touze po slávě, nebo v pozemské chtivosti. Jer jisté, že kvůli takovým důvodům není správné zabíjet, ani umírat v boji.





III. O NOVÉM RYTÍŘSTVU



4. Kristovy rytíři ale v pravdě smějí bojovat v boji za svého Pána, a nemusí se obávat, že zhřeší, zabijí-li nepřátele, ani se nemusí obávat smrti, protože přivodíte-li smrt nebo sami padnete za Krista, nezhřešíte, ale získáte plné právo na slávu. Ať tak či onak, Kristus vítězí, protože v prvním případě ochotně přijme smrt nepřítele a v druhém rád poskytne svému rytíři útěchu.

Kristův rytíř může udeřit mečem se ctí a zahynout také se ctí. Protože když tne, slouží Kristu, a když zahyne v Kristu, poslouží sám sobě. Nenosí meč, aniž by sloužil správné věci, protože je nástrojem Božím, a trestá zlovolné, k větší chvále pravdy. V případě, že zabijí zlovolné, není vrahem. Pravím, že pak je vrahem zla a Kristovým bojovníkem. Obrací na útěk zlovolné lidi a je obráncem křesťanského řádu. Na druhé straně, je-li zabit, nezahynul, ale vrátil se domů.

Když tedy přináší smrt, je to ku prospěchu Kristovu. Když zahyne, je to k jeho prospěchu. Smrt pohana představuje slávu křesťanstva, protože se jí oslavuje Kristus. Smrt křesťana je významnou událostí, při níž Král bohatě odmění své rytíře. Proto se spravedlivý raduje, že vidí průchod práva. „Řekni lidem: těší se spravedlnosti? Jenom když je to Bůh kdo soudí v této zemi.“ Nemám na mysli, že by se pohané měli pobíjet, existuje-li jiný způsob, jak jim zabránit v mimořádné útočnosti a útlaku věřících. Zdá se však, že je milosrdnější je zabíjet, než je nechat tolik hřešit a porážet spravedlivé. Proto snad spravedlivý si zvolí a vezme hřích do svých rukou.



5. Co je jisté? Kdyby pro křesťana nebylo přípustné použít meče, proč by Spasitel učil, že vojáci se mají radovat ze svého žoldu, raději než zakazovat jim, aby sloužili svému poslání. Jestliže na druhé straně ti, které k tomu určil Bůh, skutečně smějí vládnout mečem – nejsou-li povoláni k milosrdnějšímu zaměstnání – pak kdo, ptám se, je k tomu oprávněnější, než ti, kteří drží naše srdce a duše na Sionu, naší pevnosti?

Protože oni vyhnali přestupníky božského zákona a ochránili spravedlivé v pravdě. Podobně také porážejí válkychtivé pohany a zabíjejí ty, kdož nás pohoršují, a zahánějí hříšné ze svatého města Páně. V Jeruzalémě špatní chtivě uloupili drahocenné bohatství křesťanů světského stavu; znesvětili náboženské relikvie; obsadili Svatyni boží. Nechť dopadne meč věřících na šíje nepřátel, ať zničí každého, kdo se postavil proti uznání Boha, jenž tvoří víru křesťanů, aby pohané nemohli říct: „Kde je jejich Bůh?“



6. Až budou vyhnáni, on se vrátí domů ke svému majetku, jenž vzbudil jeho hněv v evangeliu. „Ejhle,“ praví, „tvůj dům a tvoje roucha jsou zanechané opuštěné,“ a hořce toho lituje. Nato prorok odpoví: „Opusť svůj dům, zanechej svého dědictví.“ Kromě toho se naplnilo další proroctví: „Pán vykoupil svůj lid a osvobodil jej, a oni přijdou a budou se radovat na hoře Sion, a budou se radovat v dobrém Pánu.“

Šťastný Jeruzaléme, věz, že nastal čas, kdy budeš navštíven. „Raduj se a pěj chválu, opuštěný Jeruzaléme, protože Hospodin utěšuje svůj lid, spasil Jeruzalém a Pán svou svatou paží utěšuje před zraky všeho lidu světa.“ Neposkvrněný Izraeli, opuštěný, není nikoho, kdo by tě pozvedl. Povstaň nyní, setřes se sebe prach, Panno, zajatá dcero Sionu. Povstaň, pravím ti, napřim se a uvidíš, jaké blaho na tebe sestoupí z rukou tvého Boha. Nebudeš se už nazývat zanedbanou ani opuštěnou, protože Hospodin v tobě nalezl zalíbení, a tvoje země se stane úrodnou. Pozvedni zrak a uvidíš všechno, co se rozkládá kolem tebe; všichni se sešli a přicházejí k tobě. To je pomoc, seslaná Nejsvětějším. Staré proroctví se teď vyplnilo ve všech směrech: „Vystavím tě znovu v celé pýše věků, jako velkou slávu po generace, a budeš se kojit mlékem všeho lidu světa, a nadto budeš sát mléko z prsu jejich majestátu.“ A podobně: „Jako matka konejší své syny, tak ukonejším já tebe, a v Jeruzalémě najdeš útěchu.“

Nevidíte, jak často stará proroctví předpovídala nové rytířstvo? Protože, jak jsme slyšeli, spatřili jsme nyní město Pána všech. Přirozeně se nesmíme spoléhat na doslovná splnění těchto textů, protože si musíme uvědomit jejich nebeskou povahu. Určitě bychom měli žít ve věčné naději, bez ohledu na to, jak zlá znamení se během té doby objeví. Jinak by pozemské bohatství mohlo zmařit duchovní naděje a poznání naplněné předem by mohlo rušivě zasáhnout do příslibů budoucnosti. V ostatních ohledech časná sláva pozemského města nesnižuje slávu nebeského města, ale připravuje pro ni cestu; přinejmenším o ní uvažujeme jako o formě slávy, jež je na nebesích, která jsou naší matkou.





IV. O ZPŮSOBU ŽIVOTA TEMPLÁŘSKÝCH RYTÍŘŮ



7. Ale nyní, aby naši rytíři mohli nastavit úroveň, která by zahanbila ty rytíře, kteří bojují za zájmy ďábla, nikoli za zájmy Boha, pojednám rychle a stručně o životě a smrti Kristových rytířů. Jaké vlastnosti projevují ve veřejném životě, a jaké za války? Jinak řečeno, jak se liší Boží bojovník od světského?

Především mu nechybí kázeň a nepohrdá poslušností. Jak ukazuje Písmo svaté, neukázněný syn „bude zahuben, vzpurnost je jako hřích čarodějnictví, a neposlušnost je jako ohavný skutek modloslužebnictví“. Rytíři budou vyjíždět a vracet se podle vůle jejich Pána. On je také zaopatří jídlem a oděvem a oni nepřijmou zaopatření od nikoho jiného. A pokud jde o způsob života, vystříhají se výstředností jako je zlato, a budou používat jen věci nezbytné. Žijí jako mniši v utěšené komunitě, bez ženy a dětí. A vskutku jim nechybí evangelijní dokonalost, protože žijí stranou světa v jediné rodině, dbalí toho, aby střežili, spojeni v míru, svoji duchovní jednotu.

Oddáni všichni společné věci, jsou jedno srdce a jedna duše. Takto nikdo nesleduje svou individuální vůli, ale podrobuje se Panovi, Nevyhýbají se povinnostem, bezcílně nelelkují. Když nejsou ve službě, jedí, opravují zbroj a roztrhaný oděv, věnují se úklidu a jiným nutným pracím a úkolům, které jim zadá jejich Pán.

Není mezi nimi rozdílu; pokud ano, pak jako zásluha za jejich skutky, nikoli díky urozenému původu. Soupeří spolu ve věcech cti, sdílejí břemena tak, aby splnili dílo konané pro Krista. Bez nápravy nezůstane ani jedno zbytečné slovo, ani neúčelná práce, nevázaný smích, reptání nebo šeptání, jakmile jsou pozorovány. Oškliví si hry a sázky, jsou nepřáteli lovu a nenalézají zalíbení v odsouzeníhodné a kruté zábavě sokolnictví, jež je nyní v módě. Odmítají marnost a pomíjejícnost dvorních šašků, kouzelníků, trubadúrů a turnajů, a oškliví si jejich pošetilé triky. Vlasy si dávají stříhat na krátko, v souladu se slovy apoštolů, protože muže zneucťuje péče o vlnící se kadeře. Zajisté si zřídka myjí a pěstují vlasy, spíše je zanedbávají, dokud nezhrubnou, nezapráší se a nezískají stopy boje a slunce.



8. Když se připravují na nadcházející bitvu, stane se jejich ochranou niterná víra. Vnější bezpečnost jim zajišťuje ocel, ne zlato – protože v nepříteli musí budit strach, nikoli probouzet v něm touhu po kořisti. Jejich koně musí být rychlí a silní, nikoli okázalí a vyšňoření. Jejich účel je boj, nikoli slavnostní přehlídka. Touží po vítězství, ne po slávě. Raději budí hrůzu, než impozantní dojem. Nejsou násilníky, neřítí se bezhlavě nebo lehkomyslně do útoku, uplatňují v boji rozvahu a vojenské umění. Formují se do bojového pořádku opatrně a s rozvahou podle starého citátu: „Praví Izraelité jsou muži míru, i když se šikují do války.“ Když jde doopravdy do tuhého, odkládají původní stav mírnosti, jako by říkali: „Což nechovám nenávist k těm, kdož nenávidí tebe, Hospodine; nadto tvé nepřátele nelituji.“ Ženou se na protivníka, nemají ho za víc než za stádo ovcí. Nezáleží jim na tom, zda je v převaze, u divokých barbarů na množství nehledí. Nejen proto, že jsou si jisti vlastními schopnostmi, ale věří, že Pán zástupů je přivede k vítězství. Zajisté věří, když si připomínají slova Makabejců: „Snadno se může stát, že hrstka zažene přesilu. V očích Božích nezáleží na tom, zda je osvobodí pažemi mnohých nebo několika vybraných bojovníků, protože vítězství ve válce není výsledkem velké armády, ale síly dané Nebem.“ Viděli jsme, jak jeden muž zahnal tisíc nepřátel na útěk, a dva, jak zahnali deset tisíc nepřátel. Ještě víc udivuje, že dovedou projevit mírnost beránka, ale dovedou být zuřiví jako lvi. Nevím, mám-li je oslovit jako mnichy, nebo vojáky; asi by měli být uznáváni za obojí. Jako mniši projevují mírumilovnost, jako rytíři vojenskou sílu a odhodlanost. A o tom můžeme říct toto: „Tento skutek pochází z rukou Hospodina a je v našich očích podivuhodný.“ Tyto muže vybral a dosadil Bůh celé země; ctihodné muž Izraele, aby věrně střežili a udatně bránili hrob, kde spočívá skutečný Šalamoun, každý s mečem v ruce a bezvadně cvičený pro boj.



V. JERUZALÉMSKÝ CHRÁM



9. Ubytováni jsou skutečně v jeruzalémském chrámě – což není ona stará a slavná stavba krále Šalamouna, jíž se žádná nevyrovnala – ale soudobý templ, jehož sláva není o nic menší. Je pravda, že velkolepost onoho původního templu spočívala ve zlatě a stříbře, jež podléhají zkáze, ve schodištích z mramoru a vzácných dřev, zatímco ozdoby a nádherné ornamenty současného templu svědčí o zbožné pietě jeho obyvatel a jejich řádového společenství. U prvního templu jste si mohli představit rozmanitost barev, současný je úctyhodný kvůli rozmanitým ctnostem a svatým činům. V každém případě je svatost vhodnou ozdobou domu Božího, jenž si zakládá víc na skvělých zásluhách než na leštěném mramoru a má raději ctnostná srdce než zlacené stěny.

Stěny templu jsou ovšem zdobené, nikoli však klenoty, ale zbraněmi, místo starých zlatých korun na nich visí štíty. Místo lustrů, kadidelnic a posvátných nádob zaujaly uzdy, sedla a kopí. Všemi těmito znameními rytíři vyhlašují svou věrnost a horlivost ve službě Bohu, která jejich dávného Pána přiměla k rytířské službě – totiž když sám nesmírně zapálen vyzbrojil svou svatou ruku nikoli mečem, ale důtkami z provazu. Vstoupil do chrámu a vyhnal odtud kupčíky, převrhával stolky penězoměnců a rozbíjel stánky prodavačů holubic, když usoudil, že tyto činnosti veřejně znesvěcují dům určený k modlitbám.

Tak velice pohnuti příkladem svého Krále, oddaní rytíři považují za daleko hanebnější a nesnesitelnější, že Svatyni znesvětily ruce nevěřících, než když ji zaplavili obchodníci. Zůstávají s koňmi a zbrojí zde, a vlastníma rukama vyhánějí nečisté nevěřící a tyranské šílenství ze Svatyně. Nyní se zde zabývají dnem i nocí zbožným úsilím i prospěšnými pracemi, Ctí Boží templ pilnou a neposkvrněnou službou Bohu a stálou zbožností – nikoli obětováním zvířat podle starověkého obyčeje, ale pravou mírumilovnou obětí bratrské lásky, věrné poslušnosti a dobrovolné chudoby.



10. Tyto skutky vykonané v Jeruzalému vzrušily celý svět. Ostrovy naslouchají, a světský stav z dálky uvažuje. Přicházejí z východu i ze západu jako proud přinášející slávu Boží křesťanům a jejich tlachaní připomíná řeku vylévající se ze břehů a rozradostňující občany Božího města. A je jistě potěšující a vděčné pozorovat tak velké množství lidí, přicházejících na pomoc té menšině. Je dvojnásobným dobrem vidět, jak špatní, krutí, zloději, svatokrádežníci, vrazi, křivopřísežníci, jakož i cizoložníci se obrátili na víru.

Je také dvojí důvod k radosti, když muži z jejich rodu jsou šťastní, že se jich zbavili, stejně jako noví druzi je vítají. Obě strany jsou spokojené, protože jejich bývalí příbuzní dosáhli míru a jejich noví druzi získali posilu. Takto se z jejich obrácení na víru a odchodu raduje Egypt, a raduje se i Sion a dcery Judeje. Onen oslavuje, že je osvobozen z jejich rukou, zatímco tito doufají, že se ze stejných rukou dočkají svobody. Jejich bývalí krajané se zadostiučiněním hledí na odchod krutých pustošitelů, zatímco jejich noví druzi se radují, že mohou přivítat věrné obhájce. Tak je jedna strana jejich příchodem utěšena, zatímco druhá s úlevou opouštěna.

Takovým způsobem Kristus zajistil odplatu. Jeho nepřátelé slavně triumfují díky sobě samým. Je radostné a správné, že ti, kdož trvale bojovali jako Jeho nepřátelé, se nyní stali Jeho obhájci a bojují za Něj se zbraní v ruce, jako Šavel o¨pronásledovatel se změnil v Pavla kazatele. Proto mě nepřekvapuje, že svědectvím Spasitele je, že Nebeský dvůr jásá radostí nad pokáním jediného hříšníka více než nad ctnostmi těch, kdo nepotřebují být obráceni na víru. Obrácení tolika hříšníků a nedobrých lidí nyní napraví zlo, které jejich dřívější způsob života napáchal.



11. Sláva tobě, Svaté město katedrály, posvěcené Nejvyšším, protože v Jeho tabernáklu může v Tobě a skrze Tebe najít spásu velké množství lidí. Sláva Tobě, Město katedrály Velikého krále, z nějž prýští nevídané a nádherné a nádherné zázraky pro celý svět. Buď pozdravena, Paní národů a Královno provincií, Statku patriarchů, Matko proroků a apoštolů, Zasvěcenkyně věrnosti, Slávo křesťanského laického stavu. Jestliže Bůh dopustil, abys byla tak často napadána, je to proto, že poskytl statečným mužům důvod bojovat za ctnost a spasení. Sláva tobě, země zaslíbená, jenž poskytovala mléko a med svým někdejším obyvatelům a nyní budeš výživou zdárnému životu a hojivé spáse celé země.

Ano, říkám ano, jsi dobrou a blahodárnou zemí, jež příjme do svých plodných hlubin nebeské sémě ze srdce věčného Otce. Tak velikou úrodu mučedníků vydalo toto nebeské sémě. Tato úrodná půda plodí všechny svaté ctnosti, některé nesou třicetinásobné, šedesátinásobné a dokonce až stonásobné ovoce. Pročež ti, kdož tě znají, rozumí tvé potěše a živí se velkým množstvím tvého bohatství a moci. Hlásají a popisují tě všem – dokonce i těm, kdo tě nikdy nepoznali – a do všech končin světa hlásají a popisují tvoji velikost, znamenitou slávu a zázraky. Slavné věci se o tobě zvěstují, Katedrální město Boží. Protože nyní zasadíme do této půdy některé bohaté radosti Katedrálního města, ku chvále a pro slávu Tvého jména.
Latinský text např. zde:[You must be registered and logged in to see this link.]
Návrat nahoru Goto down
http://strelci.webnode.cz/
 
Bernard z Clairvaux
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Ordo militia Pax Dei :: Křesťanství :: Klášterní studovna :: Křesťanská mystika-
Přejdi na: